The story of Abkhazia

19.6. v 19 volá Alessio , že Junior Ondra v centru viděl nějaký divný RUS. Ale asi to nic nebude. Domlouváme setkání u Muzea. Je 20 hodin a A. mi ukazuje tu detailní fotku značky : “Je to bus”, říká. Polévá mě hrůza. Asi jediné vyslovím:”Abcházie”. Jedu na místo samozřejmě už nic. Nezdá se to být ztracené. 90% busů končí ve třech továrnách na bydlení, některé mají až 3 000 lůžek. Dokonce podle geografické polohy bývají rozděleny. Problém je že každý z nich leží na opačném konci města. Cesta od jednoho k druhému trvá až 1 hod. O půlnoci se vracím hladový do centra. Mezi odpornou opékanou klobásou a návštěvou Burger King volím to druhé. Hladový štvanec, cítící ,že něco nesouhlasí.

20.dopoledne. Dostávám mail od příbuzného Ondry Jovaty s fotkami. Žádný bus, ale Van.   Celý předešlý večer úplně k ničemu.                                                                                                       1. A. mi večer ukazuje na moment                                                                                                   2. druhý den v mailu. Neuvěřitelné. ABH stojící                                                                                                                                                    3. Ondra CZF- objevitel a autor foto 1,2                                                                                            4. Alessio (zde čekající na přílet Petra Kellnera, letiště PRG, T3, soukromé lety)

20. června je hrozné vedro. Normálně vyjíždím až tak v 19. Stejně mi to nedá asi ve 14 sedám v centru na zábradlí ve stínu. Analyzuju kde stáli. Věřím, že na noc Prahu neopustili. Předpokládám, že pojedou dnes domů-směr Jih. Na nějaké hledání není ani pomyšlení. Několikrát jdu dolů do alberta pro jídlo nebo pití. Je vedro, přízemní jedovatý ozón…          Je před 16. Už konec. Už nechci. Slézám ze zábradlí a poslední pohled na nekonečnou kolonu…                                                                                                                                                Na samém konci zahlédnu atypický Nissan Van.                                                                                                                                                               Je 15.55 a přijíždí jedna z nejneuvěřitelnějších zemí: Abcházie.                                                                                                                                                    


Ne ,ani jsem se neradoval. Snad úleva. Ale už v ten moment jsem věděl, že jsem se dostal někam, kam jsem nechtěl. Tenhle plates-spotting má jediný smysl- aby mě bylo fajn.                A tady jsem se stal štvancem za státy a body. Prapůvodní návrat do klukovských let se vytratil.                                                                                                                                                   V Praze je situace strašná v mnoha ohledech. Určitě nebudu strkat hlavu do písku a troubit do světa něco o tom ,jak je Praha báječná. Určitě omezím na minimum nějaké počty a soutěžení.

V Praze, CZ a hlavně v EU je tolik problémů, taková devastace, že nějaké LP jsou proti tomu maličkosti.

This entry was posted in Spotters. Bookmark the permalink.

2 Responses to The story of Abkhazia

  1. OndraCZF says:

    Vidíš to. I přes nepříjemnosti máš životní úlovek (…alespoň na české poměry). Teď už na sebe máme přímý kontakt :]

    • materazzi says:

      Asi to tak muselo všechno proběhnout. Možná, že to byla úplně jediná možnost. Jako bludiště, když k cíli vede úplně nesmyslná a nelogická cesta. Bohužel už asi moc úlovků v Praze nebude. Jak víš uzavřeli centrum po obou stranách, takže tím cars and platesspotting v PRG de facto skončil. Každý ať si sám zodpoví, co udělal, aby se likvidace aut nekonala. Kolik napsal mailů, v jakých organizacích se angažoval, koho volil apod. Kdo si naivně myslel, že cars and plates spotting je nějaké lidské právo, tak hořce splakal.
      Já brzo odjedu do míst, které jsou diametrálně, ale úplně ve všem, protikladem Prahy.
      Tak to sleduj a budu rád, pokud tě nějaký auťák zaujme, když nám k němu něco zajímavého sdělíš.

Leave a Reply to materazzi Cancel reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *